Proč škodí dlouhé sezení ?
Aneb jak vznikly ergonomické židle THERAPIA...

     Před relativně velmi krátkou dobou nebyla tato otázka vůbec důležitá. Sezení bylo sezení a žádný problém jsme s nim nespojovali. Uběhlo pár desítek let a vše je jinak.

Proč ?

     Člověk prochází vývojem, který probíhá pozvolna a hlavní příčinou tohoto jak tělesného, tak duševního přetváření jsou změny v prostředí v němž žijeme. Tento vývoj je vlastně adaptace

/přizpůsobování/ se změnám tak jak potřebujeme pro naše přežití.

    Například, kdyby prudce klesla venkovní teplota, nejspíš bychom obrostli chloupky nebo si vytvořili  větší zásoby podkožního tuku. Tato změna by byla přirozená adaptace /přizpůsobení se vnějšímu prostředí/.

    Pokud dochází ke změnám pozvolna, dokážeme na ně reagovat a přizpůsobit se tak, abychom přežili. Když ale dojde například v důsledku nějaké živelné přírodní katastrofy k rychlé změně prostředí, není na pozvolnou adaptaci čas a  máme velký problém. Tyto velké problémy ne jednou v historii způsobily člověku útrapy jimž čelil velmi těžko nebo je ani nezvládl.

    Zrychlený vývoj kolem nás v současné době přináší změny velmi rychle za sebou. V řádu desítek let nastává proměna, které v minulosti trvala staletí nebo tisíciletí. Tato rychlá evoluce /vývoj/ zkracuje čas na naší adaptaci /přizpůsobení/.

    Sed dlouhá staletí patřil k polohám v nichž tělo člověka odpočívalo. Při sedu došlo k „rozdělení“ těla na dvě části, které na čas omezily svou vnitřní komunikaci a začaly pracovat v jiném režimu.

1. z aktivního účastníka dění kolem nás se stává pasivní pozorovatel,

2. svaly sníží své napětí proto, že nemusí nést celou váhu těla, v aktivní převaze je horní polovina těla a v pasivní převaze jsou nohy a hýždě,

3. dýchání se výrazně omezí   oproti   chůzi a dojde ke   zpomalení a snížení plicní ventilace /výměny vzduchu v plicích/,

4. také srdíčko sníží svůj výkon a přizpůsobí jej potřebám těla,

5. a tak bychom mohli probrat všechny tělesné funkce.

    Pro mozek a jeho činnost platí trošku jiné zákony. Přechodně se zvýší jeho schopnosti zejména koncentrace vlivem relativního klidu. Dlouhodobě se ale zhorší jeho výživa v důsledku omezení činnosti ostatních orgánů, projevem je zpomalení toku vitální /životní/ energie. Tato životní síla představuje komplex /příjem živin, krevní oběh, lymfatický oběh, proudění vzduchu atd./

     V krátkém časovém úseku se podíl sedu v denních činnostech prudce zvýšil. Relativní „komfort“ životního prostředí umožnil člověku daleko více odpočinku či práce v odpočinkových polohách než tomu bylo před pár desítkami let.

    Napřímení člověka ať už ve stoji, sedu, kleku apod. je možné s pomocí schopnosti našich svalů tuto polohu /nikoli aktivní pohyb ale statickou fázi stabilizovat /udržet/. Při stabilizaci se svaly nemění ani co do délky ani co do tvaru, ale pouze zvýší své napětí. Dá se to laicky připodobnit jakémusi strnutí, ztuhnutí. Tato schopnost nám pomáhá  čelit zemské přitažlivosti i ve fází, kdy se nepohybujeme. Tato schopnost svalů je  časově omezena a podléhá vývoji. Postupnou adaptací se učíme déle vytrvat v určitých polohách bez zborcení těla.

     Sed patří mezi statické polohy, kdy největší nároky na stabilizaci se posouvají na horní polovinu těla. Svaly ale nedokáží v krátkém čase tuto svou schopnost adekvátně /dostatečně/ zvýšit vzhledem k narůstající potřebě. Pokud by vše probíhalo pozvolna a přirozeně, dá se předpokládat, že bychom reagovali nejspíš takto:

1. došlo by ke zvýšení této schopnosti svalů hlavně horní poloviny těla

nebo

2. ke změně stavby těla ve prospěch lepšího vzájemného postavení jednotlivých částí těla

      a nebo nejpravděpodobněji

3. k oběma změnám současně.

     Člověk se v současné době nachází ve vývojové fázi, kdy předbíhá svým projevem své schopnosti.

     V důsledku této skutečnosti dochází k poškozování fyzického těla, které se daleko rychleji opotřebovává v důsledku nerovnoměrného používání svalů, kostí a vaziva. Funkce odpovídá      současným schopnostem reakce na změny v prostředí.

     Mentálně to vnímáme jako: únavu, potlačení fyzických schopností, nechuť překonávat překážky, sníženou koncentraci atd.

     Jedná se o vývojově nejspíš přechodnou fázi zaviněnou zrychlenou evolucí prostředí ve vztahu k možnostem člověka. Stejným změnám čelí příroda a vše živé kolem nás. Pro harmonický vývoj všeho kolem nás je potřebný čas, předbíhání v čase způsobuje problémy našim schopnostem se změnám přizpůsobit.

    V současné době v souvislosti se sezením existuje možnost, jak získat pro vývoj více času a tím snížit  negativní dopady, protože alternativa zpětného vytěsnění sedu z našeho života neexistuje, alespoň ne pro většinu naší populace.

   Pracovní sed přizpůsobit dosavadním schopnostem člověka stabilizovat tuto polohu bez toho aby došlo k rychlému opotřebení a ničení základních životních funkcí.

1. Pracovní poloha sed se postaví mezi stoj a sed, kdy nedojde k významnému přerušení spolupráce horní a dolní poloviny těla, stabilizaci budou i nadále pomáhat také nohy a hýždě.

    Tím snížíme nároky na stabilizaci polohy a zajistíme vnitřním orgánům přísun energie. V této poloze nenastane v tak krátkém čase k vypnutí stabilizační funkce svalů a nedojde ke zborcení držení těla, přechodu do fáze odpočinku. Zabráníme tak rychlému opotřebení a snížení podílu aktivity.

2. I aktivní sed má časové omezení i když výrazně delší, přesto je výhodné prokládat sed pohybem /vstávání, cvičení apod. viz. Cvičení na židlích/.

     Tato aktivita není v žádném ohledu nevýhodná, protože napomáhá rychlé a přirozené regeneraci duševních i tělesných sil v důsledku dlouho pěstované schopnosti člověka čelit změnám poloh.

3. Přizpůsobit tělesnou zátěž skutečným schopnostem organismu. Člověk, který hodně sedí, čelí rychlému klesání tělesné kondice. Toto se projeví zejména na svalech a jejich schopnostech a to nejen velikosti ale i pružnosti. Agresivní kompenzace /vyrovnání/ nečinnosti náročným pohybem způsobí další poškozování a opotřebovávání.

     Je nutno si uvědomit, že kondice svalů a to i stabilizačních je u různých lidí různá. Někteří sedí méně a lépe, ti nejsou v tak velkém ohrožení. Tito lidé udrží správné postavení v sedu delší dobu bez zborcení páteře. Jiní naopak už po několika sekundách klesají na židli a mění napřímené držení těla ve prospěch úplného zborcení páteře. Je to podobné jako při sportu, kdy sportovec má daleko kvalitnější svaly a držení těla než ten, který většinu času prosedí u televize. V tomto ohledu je za sportovce považován i ten kdo sportuje tak, že dostatečně dlouho chodí.

     V současné době je pro člověka, který má sed jako pracovní polohu, nutné přijmout tyto fyziologické /přirozené/ a evoluční /vývojové/ zákonitosti a tím si udržet v co nejlepším stavu své tělesné i duševní zdraví. Židle pro aktivní sed /Therapia/ nabízí člověku možnost vyrovnat se s tímto celospolečenským problémem.

    Podpořit novou formu pracovního sedu znamená přiznat, že rychlý vývoj v před nemusí znamenat pro člověka výhodu. Intelektuální /duševní / schopnosti dávají však člověku šanci najít řešení i v této  situaci.

Zuzana Beranová – reg. fyzioterapeut rehabilitace Zdravíčko Krnov